Atlas mraků

20. prosince 2012 v 18:00 | Obscuro |  Zahraniční filmy a seriály (recenze)

S dokonalým recenzentem to máte jako s dokonalou kapalinou, plynem nebo třeba hmotným bodem, všechny ty definice se kterými se o tolik snáze počítá, má to jen jeden háček - neexistují. Stejné je to i u recenzentů, nenajdete dokonalého recenzenta, který je dokonale objektivní a dokud podstatně nepokročí vývoj umělé inteligence, budeme se všichni muset spokojit s více či méně nedokonalými subjektivními recenzenty, jakým je i autor těchto řádek. Pusťme se tedy do filmu se špetkou nezbytné subjektivity.

Od začátku to neměl Atlas mraků jednoduché, když už vás některý film vytáhne do kina, tak málokdy dokáže splnit očekávání. Čekáte, že vás uchvátí a přiměje nelitovat peněz, které jste dali za lístek. A tak si kritik lačnící po strhání filmu začne pomalu brousit zuby na potrhání další kinematografické oběti. Nekonečné bloky reklam pomíjí a kritická šelma se chystá ke skoku. Co se stalo? Jak skočila či skončila? Neskočila, místo toho začala vrnět slastí jako kotě. Na plátně se rozehrálo šest příběhů, figurky se daly do pohybu a divák nepřestává dychtivě sledovat každý tah. Ptáte se na hlavní hrdiny? A které? Šest příběhů, které se zdají být na tolik odlišné a přesto pomalu začnete chápat, že pojítko mezi nimi bylo silné celou dobu, jen vy jste jej nevnímali a jak pomalu tón po tónu dávají tvar a duši překrásnému sextetu, jež je ústředním hudebním motivem celého filmu prolínajícím se všemi dějovými liniemi, tak i vy vidíte, že příběh je jako dokonalý domino efekt.

Právník Ewing jež na bolestivé cestě domů rozepíše příběh, který postupně dokončují mladý skladatel, jeho životní láska, žena, která mohla jet jiným výtahem, poněkud rozhazovačný vydavatel, jehož život uvede v pohyb další ozubená kolečka ve stroji, který hýbe světem, dívka, která měla svůj osud napsaný při svém stvoření, ale rozhodla se psát svůj vlastní i muž jehož pronásleduje démon strachu v troskách dávné civilizace. Ti všichni jsou součástí skládanky, která zdánlivě nemá řešení a přesto víte, že to vše dává perfektní smysl. Vše poté umocňuje mistrovská hudba. Ale abych jen nechválil, když už si hraji na kritika. Některé masky působí poněkud přehnaně, například Hugh Grant jako Denn Cavendish není příliš povedený a Hugo Weaving silně připomínající Spocka také nebyl zrovna mým šálkem kávy. Osobně mi příliš neseděla možná poněkud nucená futuristická akce plná výbuchů, světel neonů a akrobatických kreací v Neo Soulu, ale přesto mi to nedokázalo zkazit dojem z vynikajícího filmu. Někdo by možná namítal, že byla ve filmu celá řada klišé v rámci jednotlivých příběhů. Ano, ale řekněte mi o jediném filmu ve kterém by nebylo žádné klišé, pak byste z nich museli úplně odstranit lidskost a to zcela jistě není ta správná cesta. Jde o to, jak působí film jako celek a v tom Atlas mraků zabodoval.


Nebudu vám prozrazovat více, protože některé věci musí každý pochopit sám. Na závěr bych řekl, že jsou filmy, které můžete vidět jednou a filmy, které můžete vidět víckrát a koneckonců i ty, co se nedají dokoukat a těch je smutně mnoho. Atlas mraků nepatří ani do jedné z těchto kategorií. Atlas mraků je film, který nemůžete vidět jednou, protože to zkrátka nestačí. Přišli byste o mnoho drobností, kterých si napoprvé nevšimnete a které dotváří pestrobarevnou mozaiku jedné skladby, kterou si brouká za chladných nocí vítr.


Celkové hodnocení: 95% (nebyl bych to recenzent, abych si nenechal vrátka otevřená)

Obscuro
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama